| |
| |
Den desátý ..
Kolega Petr(přezdívkou Dag) z práce projevil zájem o seznamovací let v Eurostaru. Je to modelář, hodně nalítal na simulátorech,
letěl v Blaníkovi a Vivatovi. Teď si chce jen tak pro radost zkusit Eurostara, bez nějakých hlubších úmyslů. Pondělní počasí je fantastické,
klidné ovzduší kombinované s ohromnou dohledností. Na mě se projevuje mírná přelétanost, přeci jen je to hned druhý den,
ale Dag jindy bohužel nemohl, tak jsme to dali takto.
Jako první letím já s Petrem. Dag má s sebou foťák, po několika okruzích
Petr zaletí parádní průlet pro fotografa a současně říká "tohle si můžeš dovolit nejdřív za 10 let když budeš pravidelně lítat, jinak nikdy".
Vyjdou z toho krásné fotky, jedna z nich se natrvalo usidluje ve všech mých počítačích jako pozadí. Po 40-ti minutách nepřesvědčivých výkonů
přistávám, v Eurostaru mě vystřídá Dag. Půlhodinový seznamovací let v něm zanechá silný dojem a byť to měla být jednorázová akce,
Dag začíná přemýšlet, že by si rozlétal výcvik.
V podvečer jdu s Martinem na druhou rundu. Tentokrát se mi okruhy docela daří, přistáváme až
3 minuty před občanským soumrakem. To už je schopnost odhadu na přistání ovlivněna šerem, hůře se odhaduje výška nad terénem v přechoďáku a výdrži.
Při startech mě Martin konečně "dokopal" abych se díval na vybraný bod horizontu a podle něj držel směr, tedy nedívat se na čumák letadla.
Od té chvíle jsem přestal při a po startu uhýbat s letadlem stranou a konečně jsem začal lépe pracovat se směrovkou. Po příchodu z letu se Petr
ptal jak to šlo a pak jsem slyšel pro mě velmi překvapivé "myslím že je čas začít něco dalšího". "Taky myslím", potvrdil Martin. To by mohlo znamenat,
že si v čase 19,5 hodiny zřejmě můžu odškrtnou splněnou úlohu 5-Okruhy.
|
| |
|
Dračí sluj
